Vaitea: no, u mojí mámy je to, řekla bych, asi tak, že nás má ráda obě maximálně, fakthodně, ale někdy nás i maximálně nesnáší, fakt cítím ten odpor. Začalo to v pubertě. A ten odpor cítí k nám v jiných situacích, nejčastěji když jí připomínáme naše otce, kteří jí dost ublížili. Což si někdy uvědomí, ale neuvědomuje si, že to ovlivňuje nejen vztah (otom se bavíme a žehlí se to snadno), ale i lásku. Obě to cítíme. Obě jsme vymodlené a obě nás zbožňovala, dodnes miluje. Ale každou jinak, protože jsme TAK jiné!!! K ségře má třeba lásku fyzičtější, ke mě lehce obdivnou. Prostě jako by to srdce, když to řeknu totálně nevědecky, pokaždé plesalo na jiném místě.