...nemám čas tu moc brouzdat, ale knihu si přečtu (už jsi na ni tady odkazovala, vzpomínám si, ale zaomněla jsem název...dík. Ano, já mám jedno dítě a jako v určitém směru hyperpečlivá matka (v jiném zas naprosdtá salámistka) řeším tohle dilema dopředu. Znám ze svého okolí pár příkladů...a vlastně jsem sama měla pocit menší porce lásky oproti dvěma bratrům, myslím, že dost explicitní...kdy matka markantně preferuje jedno dítě. Osobně to pozoruju zvlášt u dětí stejného pohlaví. Například kolegymě manžela má 2dcery, vím, že je nesmírně pečlivá matka, ale asymetrie "lásky" je u ní znatelná v každém gestu, slovu. Přitom vím, že kdyby jí to někdo řekl, byla by velmi neštastná, hrozně se snaží být dobrá matka. Dnes jsou z holek slečny, ale ta starší (moc hezká a šikovná) je taková zakřiknutá, zakomlexovaná...vždy je mi z toho smutno. Nerada bych, abych jednou byla jako ona, ale děsí mě, že ona jistě nejedná vědomě, ale jakoby tohle není v její moci: jednat spravedlivě, snad i mít holky stejně ráda...