díky za reakce...já beru Cipralex.
U mě ten moment, kdy jsem pochopila, přišel pozvolna. začala jsem být unavená, bez nálady, představa jakékoliv činnosti,kterou jsem měla ráda (vaření, pečení, kino....)ve mě vyvolávala nechuť...blbě jsem spala a pak jsem začala vytvářet katastrofické scénáře, jako že co když umřu, co když spadneme s letadlem, odmítla jsem letět s manželem na víkend, protože jsem měla strach, že se něco stane a dcera bude sirotek....takovýhle život je prostě na prd a chci s tím něco dělat.
Já nečekám žádný výbuch pozitivních emocí, ale přeji si normální život. Mít radost z všedního dne.....z obyčejných věcí.Ale cítit to!!!!!