Ve 28 letech se semnou rozešel přítel - moje velká láska - především proto, že jsem chtěla dítě, on kariéru. Zůstala jsem sama, daleko od rodiny...a jakmile jsem viděla kočár, měla jsem slané oči. Protože ve městě v němž jsem žila jsem zůstala až po VŠ a nikoho jsem vcelku neznala (jen z práce - pracuji ve školství, čili samé ženy), hledala jsem muže přes inzerát, přičemž hlavním cílem bylo najít někoho, kdo by to dítě tak rád jako já. Po roce jsem našla, žádlá láska jako trám to nebyla, od začátky jsem cítila třecí plochy, ale měl byt, vzdělání, byl přitažlivý a dítě chtěl. Vzali jsem se ( na svého bývalého jsem nikdy nepřestala myslet), máme dvě děti a hodně nešťastné manželství. Jsem každý úplně jiný, nerozumíme si, hádáme se. Já mám ráda pohodu, klid, manžel je totální introvert, stále podrážděný, cholerický a velmi dominantní (má s tím problém i v zaměstnání). Těžko se mi s ním žije, ale jsem na něm ekonomicky závislá (to mi tenkrát nějak nedocházelo, biologické hodiny tikaly tak, že se mi zatemnil mozek). Denně lituji, že jsem s ním zůstala (nelituji že s ním mám dvě děti, protože bych je jinak neměla, kdybych čekala na toho pravého, už bych na těhotenství pro zdr. komplikace neměla šanci). Doslova čekám, až menší dítko půjde do MŠ a já do práce, abych se mohla "trhnout". A je to stresující, neumím v takovém vztahu žít...
Máte manželství na inzerát? Dopadlo to u vás lépe? Znám několik vztshů přes inzerát a jen v jednom to klape. Zato,co znám 5 jiných inertních, kde je to ve fázi rozchodu nebo podobné jako u nás (3 z toho vznikly kvůli touze po dítěti...)
Zajímá mně to proto, že až jednou zůstanu jen z holčičkami, nebudu mít prakticky jinou šanci na seznámení, než opět přes inzerát (nepohybuji se prakticky nikde, kde jsou muži a taková kráska aby mně muži na ulici oslovovali tedy nejsem, bohužel). Je to hypotetické, protože nyní si myslím, že samotné mi bude lépe
Díky za vaše příběhy a zkušenosti