A tohle píšu s vědomím vlastního nedokonalého partnerství, kdy jsme oba od začátku věděli, že jsme diametrálně odlišní, že naše společné zájmy jsou minimální, ale že rodina, děti a vzájemná tolerance pro nás znamenají toliko, že jsme ochotni spolu žít, vychovávat naše děti a ač spolu, tak každý kopeme hodně za sebe a je to prostě tak. Jendou jsem se k tomu rozhodla a i když mě to někdy štve, chtěla bych se vodit za ručičku a milískovat na procházce, je to daň za hodného chlapa a milujícího otce.

Někdo má to štěstí, že vše je stoprocentní, od partnerství po vztah s dětmi... těm lidem to moc přeju.