no, mě návštěvy v porodnici nevadily, co jako tam taky dělat celou tu dobu. A měla jsem radost že oni mají taky radost.
Domů se nám pak nikdo moc necpal, to jsem nesla hůř, spíš jsem tak ležela, kojila a hojila se.... ale obvykle dorazili i s nějakou baštou a jen na chvilku. Poprvé jsem šla na vycházku s kočárkem a s mou mamkou (jako že spolu, sama jsem byla i předtím) asi po 10ti dnech, a myslela jsem že mámu přetrhnu, vzala to tempem kterým běhávala za psem, já dole povyšívaná jak vánoční ubrus... no prostě jsem se doplazila domů na pokraji sil.... takže pak už se taky držela zpátky.