Já jsem taky pořád chtěla pejska,tak jsme si pořídili yorkšíří slečnu.Přiznám se,že během pul roku mi spadly ružové brýle a já prosila manžela,at toho psa prodáme,že ho nechci....dnes se za to stydím my v paneláku všude loužičky,na podložku se nikdy nenaučila,sem tam hovnous,no byla jsem na nervy i když sem to mohla čekat.Jenže toto vše časem přešlo,naučila se dělat potřebu venku a je to neskutečny mazel,který dává vrchovatě lásku..miluje nás všechny neskutečně,už bych ji nedala za nic na světě