bugaboo, začátek je nejtěžší, když vydržíš, asi nebudeš litovat...

Před časem si moc přáli psa můj manžel a jeho syn (máme ve střídavce), syn strašně sliboval, jak se bude o pejska starat atd., ale skutek utek, což jsem věděla dávno předtím, než jsme psa pořídili (i proto, že syn je týden u nás, týden u své maminky).

Nicméně pořídili jsme bernského salašníka, říkáme mu Kuba. Ač jsem byla proti jen já, teď je Kuba můj největší miláček a ani si nedovedu představit, že bychom ho neměli, i když první rok to byla sada.

Štěně čůralo všude po kobercích atd., kadilo doma, hryzalo věci na zahradě... Na cvičák jsem s ním chodila já, ostatním se nechtělo. Od začátku jsem musela nastolit pravidla, např. hodinu ráno venku, aby se pořádně vyvenčil, vyběhal, na zahradě i doma byl pak mnohem klidnější, ale hlavně jsem nechtěla, aby nám kadil na zahradě. Čůrat jsem ho zdlouhavě učila u jednoho stromu.

Všechno jsem se učila za pochodu já i pes, protože vůbec nejsem chovatelský typ člověka.

Dneska je to tak, že hodinová procházka ráno zůstala, ale prostě když je u nás syn, tak venčí on nebo manžel, k tomuto jsem dala jasné stanovisko. Druhý týden venčím já a manžel je doma s dcerou (chodím v pět ráno, kdy dcera ještě spí a pro mě je to úžasná relaxační procházka, ale taky jsem si zvykala...). Pak chodím se psem po obědě s dcerou, vždycky jde s náma na procházku, ať jdeme kamkoliv. Během dne taky. Večer chodíme i se synem, utužuje to rodinu.