Ahoj,
nežije. Škoda. Tonda moc nemluví snad deset slov. Mámě stále ještě říká: tatí
Jinak používá skoro jen citoslovce a ukazuje si co chce. Ještě mu jde ne. S tím si vystačí. Františka v jeho věku mluvila ve větách.
Jinak co se týče jídla tak je samostatný a šikovný. Taky ví, co chce. Nají se sám, a ani se tak moc neumaže. Určitě je šikovnější než byla Františka. Obecně je strašně spokojený chlapeček. Prakticky nebrečí. Rozčiluje se jen minimálně a jedině když se mu děje výrazná křivda. Například ho odnesu od akvária a neumožním mu tam koupat legového panáčka.
Jinak na vztekání je v tomhle věku nejlepší ignorace a odvádění pozornosti. Minimálně manželka to tvrdí na kurzech efektivního rodičovství. V praxi to taky funguje. Ale ze zkušenosti s Fáňou, se mi zdá, že kromě toho, je potřeba tohle období prostě přežít. Ignorování a odvádění pozornosti nám u ní taky fungovalo, ale samozřejmě né 100 procentně a rozhodně ne jako zázračný lék. Jen, tak nějak postupně, ale ani ona se moc nevztekala, takže jsou to zkušenosti spíš teoretické. Tonda když začne, tak na to vůbec nereáguju a místo toho se ho snažím zabavit něčím jiným. Funguje to, ale on se začíná rozčilovat, až když je unavený. Většinou se rychle uklidní. Snad mu to takhle vydrží.