chybějící teplé večeře by mi nevadily, neděláme je ani doma. Vadilo mi, že syn dostával stejnou stravu jako dospělí (v 1,5 roce) a že jsem dle personálu "musela" chodit přes chodbu do jídelny. jídlo jsem si vždy nosila k synovi a jedli jsme spolu, za což jsem byla peskována. po dotazu na lékaře si to již sestry nedovolily. mléko pro něj (nutrilon, myslím) jsem si donesla z domova - to byl neřešitelný problém, zajistit mu ráno a večer flašku mléka - musela bych si pro mléko dojít do vedlejší budovy - na dětskou kliniku. u lékaře jsem pro něj vymohla "pestrou" kojeneckou stravu - tedy denně br.kaše s jakýmsi mletým masem bez chuti (lepší než pálivý guláš nebo páre). pečivo, ovoce, jogurty mi nosili z domova. Zkušenosti jsou staré už asi 13 let, ale koukám, že se tolik nezměnilo - hlavně to opouštění dítěte nechápala jsem, proč bych měla od syna na jídlo odcházet - prý z hygienických důvodů