Čerstvá zkušenost kamarádky:

Kamarádka je cukrovkářka, byla s dvouletým synem. Stěžovala si, že syn měl k obědu každý den jedině bramborovou kaši z prášku s nějakým mletým masem. Měl to úplně každý den celkem tři týdny. Stěžovala si na oddělení, ale nic to nepomohlo. Děti do tří let měly tuhle stanovenou stravu a ani nemohla nic lepšího doplatit. Řekli jí, ať si mění stravu se synem ona, ale vzhledem k tomu, že má silnou cukrovku, byla tahle rada, samozřejmě, nesmysl.
Protože v Praze nikoho nemají a od dítěte téměř nemohla odejít (měl daný v břiše vývod a neustálé problémy, jak musel stále ležet atd.) a obchod daleko, v kantýně nic, říkala, že jí bylo celou dobu pobytu strašně zle, jak se dělili o to její jídlo a kaši pak už nemohla vidět ani ona sama.

Mně tohle přijde strašné, oproti tomu teplou večeři teda nemíváme ani doma.