Ahoj, tak ani nevím, jak začít, aby bylo vše srozumitelné.
Začnu asi takto : Bydlíme v domě, který je dvougenerační - nahoře my, dole tchýně. Tchán, se odstěhoval do vedlejší vísky, do domu, který zdědil po svých rodičích.
Barák, kde bydlíme, je psaný na tchýni a tchána.
Na manžela nic nenapsali.
Jelikož je to dum temeř 35let starý, je to na něm znát a musí se vše od základů opravovat. Kdo zná-ví.
Od pátku nám začla blbnout voda - je to tu blbé, že není veřejný vodovod, ale každý barák, i škola obecní uřad-mají svojí studnu.
Včera voda přestala téct úplně, a když jsme se dozvěděli, že nejspíš, budeme muset koupit nové čerpadlo, rozhodla se tchýně, že zavolá tchánovi, a řekne mu jak se tu věci mají, a že se s ním domluví, že náklady na takové to věcu budeme platit na ttřetiny.Do teď se to platilo na polovinu my/tchyně.
Řekla mu, že to a to odešlo, že je to potřeba optavit a zaplatit,a že by na to třetinu mohl přispět, protože je to jeho.Načež on, se na ni do telefonu rozeřval, že co by nám měl platit opravy na baráku, že jestli na to nemáme, tak ať barák pordáme, a jdeme bydlet jinam.
Tchýně mu řekla, že když se tak cuká, tka ať to na manžela tu svoji polovinu napíše, a pak že se budeme starat komplet.
A on spustil, že jemu na tom baráčku co má bouřkou taky cosi odešlo, a že to je to samy jako kdyby on po nás chtel peníze na to. Což si nemyslím, že to je to samý, bo to je jen jeho.TOto mají na polovinu.
No, dopadlo to tak, že tchýni třísknul s telefonem. A my se akorát rozčílili.
Ano, najednu stranu ho chápu, že tu nebydlí nechce se mu investovat, ale když je to jeho, tak by manželovi občas mohl s něčím pomoct.
Já jen teď nevim co dál, jestli s dědou ješte zkusit promluvit, nebo se na to vykašlat- to mi asi přijde nejlepší.
No , ale je mi líto manžela, že je tu na vše sám. Nikdo mu s ničím nepomuže, a ješte aby jsme se báli, kdy komu přepne v hlavě, a řekne ať jdeme pryč.