chápu že ta situace je nepříjemná. Je mi sympatické jak se k tomu stavíš ty - prostě není kde brát, tak proč by ses měla zadlužovat kvůli "večírkům", když o ně notabene nijak zvláště nestojíš. Nejsem obecně pro, aby se člověk vyhýbal lidem (nebo se vyhýbavě vymlouval), když se dají věci řešit narovinu. Ale jestli oni to tvoje "narovinu" nechápou, pak je to těžký a problém není nejspíš na tvojí straně. V tuhle chvíli bych asi řekla že jsem zrovna tááák zamilovaná, práce hodně, času málo, takže adios kamarádi, jdu za svým milým, pochopte.