Baruško, já vím, že spolupracující si nevybereš, ale já jsem s tím opravdu nikdy problém neměla. Jediný problém byl, že bylo veřejně v té době známé, že jsem ještě panna(církev kam patřím neuznává či jak to říct předmanželský sex), a tak jsem měla trošku problém rozlišit, kdo má o mě skutečný zájem a jestli mezi hoši jen neuzavřeli nějakou sázku
A tak se stalo, že jsem zamilovanost jednoho kolegy úplně přehlédla
Jinak já tohle např. při hledání práce netajím, protože už u přijímacího pohovoru vyjednávám volné soboty, takže o tom mlčet nelze. Nicméně opravdu jsem s tím nikdy neměla problémy-dokonce u dvou zaměstnavatelů to brali jako klad. Snad jen jednou jsem se bála, jak to dopadne, a to když nastoupil jeden kolega a začal se hrozně čílit, že on do práce v sobotu občas musí a já ne. Byl usazen šéfem, že já s tím už byla přijata a osvědčila jsem se... Moc jsem si tenkrát za té šéfa vážila. Musím ale říct, že nakonec jsem měla i s kolegou dobrý vztah - jednou jsem musela s ním přes víkend na veletrh a sám mi nabídl, že mě v sobotu ráno odveze v Praze do naší modlitebny a večer mě vyzvedne a veletrh odpracuje sám - já jsem mu ho pak naoplátku pozvala na večeři
Jsem ráda, že jsem s tím opravdu nikdy problémy neměla a Tobě bych to přála taky