Baruško, řeknu tě jak na mě zapůsobil tvůj úvodní článek.
Jakože věřící je lepší člověk, má lepší morálku, nezahýbá, je vždy slušný, nekouří, sprostá slova jsou pro něj tabu, lépe se stará o rodinu (protože více spěchá z práce domů). Oproti tomu my ateisté šu.áme kde s kým a kdekoli, kouříme, jsme vulgární, na rodinu kašleme a na potkání lžeme jak když tiskne.
Netvrdím, žes to tak myslela, ale tak to jsi to podala a takto se to dá chápat.
To že člověk zahýbá, kouří, lže nemá nic společného s vírou, ale s morálkou.
Mě například přijde hoodně nemorální, když veřící zahejbá a chlastá a pak jde v neděli ke zpovědi a vše je odpuštěno.

Zamysli se nad tím jestli je třeba, abys kroutila například hlavou, když kolegyně pomlouvá svého manžela, je nutné jí dát byť beze slov najevo, jak s tím nesouhlasíš? Proč to děláš? Proč ji prostě nevyslechneš?
Podle mě se nad kolegyněmi (možná nevědomky) povyšuješ, dáváš najevo, že jsi lepší, protože jsi věřící a oni skončí v pekle (přece řekli sprostej vtip).
mmch zasměješ se tomu vtipu a nebo pohoršeně kroutíš hlavou aby s ukázala, že takhle přece slušnej člověk nemluví?

Mě maminka učila, že když mám s někým nějaká problém ve vztahu, abych se v první řadě zamyslela sama nad sebou, zda já nedělám něco špatně. Zkus to, on to funguje.

Nejlepší kamarád méhu muže je silně věřící. Chová se úplně normálně, nikdy nám nedal najevo, že on a jeho žena jsou víc než my.
Oproti tomu máme v práci kolegu a to je cvok, každý se bojí s ním být sám, protože hned začne vnucovat letáky a mluvit o své víře. Dopadlo to tak, že se mu vyhejbáme. Asi si myslí, že ho nemáme rádi. Ale čí je to chyba?