Dobré odpoledne.
Můj mladší bratr je totální introvert, velmi uzavřený, málomluvný člověk. Když mluví, mluví jen o běžných věcech kolem sebe. Přestože jej znám od narození, uvědomila jsem si, že vlastně nevím nic o jeho citech a pocitech, nevím, co se mu líbí, nebo nelíbí (nebo jen minimálně), co ho baví (to tak maximálně vypozoruju), čeho se bojí, čeho bych chtěl v životě dosáhnout... Docela mě to mrzí, protože jako děti jsme si spolu hráli a vycházeli spolu dobře, přestože je mezi námi větší věkový rozdíl. Vždy měl trošku blíž k naší sestře, která je k němu věkově blíže. Jeho uzavřenost se rapidně zvýšila během dospívání. Teď prožíváme jako rodina extrémně těžké období a on to nese dle všeho hrozně moc špatně. Mně pomáhá víra v Boha a manžel, ale on tyhle podpory nemá. Snažila jsem se mu několikrát vyjádřit podporu, povzbudit ho, nabídnout pomoc, ale připadá mi, že mu to nepomáhá, dost možná, že o to nemá zájem. Podle sestry bratr asi neumí vyjádřit slovy, co cítí. Já mám kolem sebe většinou lidi, kterým velmi pomáhá vypovídat se, kterým dělá dobře nabídka společného programu apod. - a to i těm uzavřenějším. Bratr je však extrém. Většinou se dokážu do lidí docela dobře vcítit, ale bratr je pro mě záhadou. Nikdo v rodině napříč rody a generacemi takový není a já prostě nevím, jak mu pomoci, aby věděl, že není sám, že mu kdykoliv pomůžu - aby tomu ale i věřil. Pociťuju strach, že by se mohl cítit vážně sám Dělí nás 400 km, ale snažím se komunikovat. Ráda bych pro něj něco udělala, ale nevím, co. Je pravda, že jsme každý úplně jiný, sdílíme jen část hodnot a pak sportovní záliby a sci-fi. Poraďte prosím, pokud máte s takovými typy zkušenost.
Moc dík, MN.