Přidat odpověď
To je hodně zajímavé a diskutabilní místo. Jsou křesťani, kteří jsou přesvědčeni, že to platí jaksi úplně přímo na ně osobně. Jiné denominace tvrdí, že to skončilo s dobou apoštolů apod.
Já si myslím (v souladu s jinými místy NZ, kde se mluví o "distribuci" darů), že to je o církvi jako celku. Že jejich celkový znak budou zázraky. Patřím k charismaticko-letničnímu směru, takže na démony věřím, na uzdravování taky. Když je někdo nemocný, tak se opravdu za něj v církvi modlíme (což neznamená, že odmítáme doktory). Uzdravení na základě modliteb jsem osobně zažil pár, většinou v celku v banálních věcech.
Co se týče toho místa o jedovatosti, hadech apod. mohu říci, že jsem zažil "mikro"verzi téhož. Jsem alergik, štípla mne vosa do obličeje, bylo to na církevní dovolené. Podle předchozích průběhů bych tam měl mít bouli pomeranč, s potenciální návštěvou špitálu; starší církve (presbyteři) se za mně modlili a nebylo vůbec nic, pouze normální bulka.
Apoštol Pavel ve svém bibl. popisu dobrodružné cesty jako ve vazbě do Říma popsal situaci, kdy po potopení lodi se s vojáky zachránili na ostrově. Když přikládal na oheň, kousl ho jedovatý had; výsledkem toho, že Pavel nezemřel, jak se očekávalo, bylo že Pavel tam mohl kázat a uzdravovat. Tak rozumím té apliakaci. Tím nepopírám, že řada misionářů v dějinách zemřela nejen rukou divochů, ale i rukou přírody... Proč, je tomu tak, odpovědět.
Předchozí