upřímně, když je člověk z něčeho rozladěný, vleze někam a tam je člověkem, se kterým neměl nic společného napadnutý, asi těžko se tomu zasměje


Jinak ke konstruktivním připomínkám - Persepolis a spol. bohužel to špinavé prádlo začíná prát vždy on, nejspíš proto, aby byl vítěz.
Mě se tohle chování prostě dotýká citově, neumím si myslet cosi, je podle mě smutné, když tohle dělá nejbližší člověk.

Jenže pro něj je nepřijatelné a urážka rodičů už jen když člověk řekne, že na ně není moc spoleh a mohli to říct na rovinu, protože tohle jsou pravidelné věci. Je na ně prostě fixovaný, víc než na mě. Podle něj je vrchol neúcty být už jen k rodičům asertivní, nebo s nimi jít do konfliktu, nebo jim něco říct na rovinu - to kdybych někdy udělala - nemyslím tady v tom případě - byl by oheň na střeše.
K nim on se chová - přirovnala bych to k pozici malého dítěte.
Ke mě bohužel stejnou povinnost úcty necítí, tady se nežinýruje.
Což je paradox.