Myslím, že můžeš být maximálně ráda, jaké máš statečné dítě a do budoucna tohle jen oceníš
Se starší dcerkou jsme to měli stejně - ve 4 letech přijela k babičce a od prvního dne do posledního nám řekla ahoj a zdrhala za bratránky. My bydlíme v krajském městě a byť hodně jezdíme/chodíme do přírody, tak zkrátka babičky bydlení nenahradíme - velký RD, u lesa na vesnici.
Tudíž letos ji v jejích skoro 8 letech o prázdninách skoro nevidíme - začátkem prázdnin byla na táboře a teď je zase. V neděli na tábor jedeme za ní a jen jí dáme menší krosnu s čistým oblečením a pojede s bratránky k nim domů, takže 4. týden z prázdnin bude bez nás . Na jednu stranu jí to moc přeju, jsem maximálně ráda, že je samostatná, že zvládá levou zadní tábory bez mobilu a utěšování námi když se jí děje nějaká křivda - třeba, že jí strhli body za binec ve stanu , ale už se nám po ní samozřejmě moc stýská
U mladší dcerky, která má zatím 3,5 nevím, jaká bude, ale myslím, že bude tak trošku opak starší dcerky. Odjedu na pár hodin sama na projížďku na kole, a pak slyším, jak moc se jí po mně stýskalo...