Sedmikrásko smutná, to je ale normální reakce, co cítíš. Je to jako balvan, který tě tíží, ochromuje, dozvědět se o partnerovi, že to, co má sdílet s tebou, sdílel, byť krátký čas, s jinou, je prostě jako rána palicí po hlavě.
Naprosto chápu, že sex může fungovat (funguje tam to podvědomé vidění partnera očima jiné ženy a zvýšení jeho přitažlivosti i pro tebe, čímž tě více přitahuje), ale citově jsi zraněná, a dotek od něj je pro tebe náročný.

Časem to přejde, ale to ty rozumem jistě víš sama. Jde ti asi o to, jak přestát období, kdy to ještě nepřešlo. Prostě žít, chovat se k němu tak, jak chceš, aby váš vztah vypadal do budoucna, pokud to na tebe přijde, klidně se stáhni a řekni, co tě bolí. Důvěra se obnovuje těžko, to chvíli trvá. Nestačí říct promiň, nebo nic se vlastně nestalo (pokud stalo a pokud to vše nebylo jen v tvé fantazii), to je dlouhodobý proces, oboustranný, kdy on se musí naučit chovat férově a ty to přijímat.

Nevím jinak, co poradit. Jen žě ti rozumím