Přidat odpověď
Pavlo, jenže Yuki tuším psala, že s tím zatím nebude nic dělat, ale že bude čekat, až to naskočí samo /jestli ne, tak se omlouvám/. Něco jinýho je čekat, až to skočí samo a něco jinýho je na tom pracovat, i když to třeba nejde. A že se setkávám s rodiči, kteří to neřeší - no to je pravda, přesně jak píše Štěpánka - tuším. V první třídě řekla učitelka na schůzce rodičům, že by ráda věděla, zda některé dítě s vadou řeči nechodí na logo a že tedy nechce po rodičích, aby se hlásili, ale aby s dítětem na logo šli. A dostala teda těžkou sprchu od poměrně dost rodičů, co si to dovoluje, že nebudou nikam běhat a jestli jí to vadí, tak ať si je učí mluvit při vyučování. Takže - to jsou ti, kteří to prostě řešit nebudou, buď to naskočí nebo ne. Ale dle mýho - není to zbytečný? Za takových okolností bych si vyčítala, že jsem se na to raz dva a jako rodič nic nedělala. Když přes veškerou snahu budou problémy, budiž, ale nedělat nic? To je jako s násobilkou - taky asi naskočí, časem, ale dítě ji potřebuje umět v druhý třídě, no tak ji s dítětem snad budu cvičit, když mu to nepůjde a nebudu říkat - no bože, že mnou to taky nikdo necvičil, tak ať se učitelka stará. Chci říct, že třeba prostě dítěti ta násobilka nepůjde i přes cvičení a samozřejmě budou děti, kterým i bez velkýho cvičení půjde excelentně. Ale právě proto musím s dítětem cvičit a nemávat nad tím rukou.
Předchozí