Přidat odpověď
Pro mě dávání dítěte k babičce není dávání dítěte pryč, alespoň my máme babičku, kterou děti milujou skoro víc než mě. Nemyslím to tedy jako trest, ale jako způsob, jak ty dědi dočasně oddělit a tím je chránit. Tresty obecně nevyznávám (nebo signály, jak ty říkáš), každopádně tu situaci nevidím tak černobíle, jako že syn je agresor a dcera oběť; syn je také oběť a také mě potřebuje, možná víc, protože s tímhle jeho problémem ho těžko přijme kromě mě - matky ještě někdo jiný (mimochodem, nevíme, kde je otec těch dětí, proč je na ně matka v takové situaci sama?). Důvod, proč dát "pryč" dceru a ne syna, je ten, že syna babička zřejmě nezvládne.
Předchozí