Já jsem od mé matky neočekávala nic. Od mé puberty hlásila doslova. "nečekejte, že se vám budu starat o haranty" ... trochu jsem ji chápala, my jsme byli 4 a ještě učila. Pak se tedy chvilku nestarala ani o nás, protože ji nová láska zavedla 600 km daleko. Teď už by se o vnoučata i starala, ovšem ten model je tak náročný, že si to raději zařídím jinak, když je potřeba.
Všude by to mělo být o domluvě tak, aby se ani jedna strana necítila ukřivděná a málokde to umí.
Nicméně by si všechny strany měly uvědomit nutnost kontinuity...nebo spíš potřebu. Je smutné, když se prarodiče mohou pro své děti a vnoučata přetrhnout, ale na stará kolena jsou umístěni do LDN a stejně obráceně, když prarodiče nehnou prstem pro to, aby dětem ulehčili v náročných situacích, ale na stará kolena si vynucují full servis.
Já ho poskytla svému otci, poskytnu ho i matce, pokud bude třeba...ale ne proto, že bych si jich natolik vážila nebo v nich měla zázemí a cítila vůči nim dluh...je to prostě výchova příkladem
A Lucku myslím hlavně štve to, že její maminka něco jiného říká a něco jiného dělá, možná by se k celé situaci stavěl jinak, kdyby jí maminka na rovinu řekla, hele nechci se starat.