Jdu si postesknout a zeptat se vás které to máte stejně jak to zvládáte. Manžel dostal super nabídku na práci. Samozřejmě ji vzal protože už nějakou dobu žijeme od výplaty k výplatě. Jenže je pryč. Odjel včera ráno a vrátí se možná v pátek večer. A pak každý týden od pondělí do pátku, v případě potřeby i přes víkend. Je mi smutno. Vůbec si to neodvedu představit. Navíc máme 2měsíční mimčo a je mi hrozně líto že ho neudvidí vyrůstat. Dcerka ( 3r) po něm brečí. Je sobota, chtěla bych s dětma na výlet, doma se nudíme. Ale s kočárem a "hyperaktivní" tříleťačkou toho sama moc nezvládnu. Já vím že je víkendových manželství hodně ale mě ta představa děsí. Dost mi doma pomáhal, večer s koupáním, nákupy apod. Zvládnu to sama, to je jasný ale bude to náročnější. Dcera jde v září do školky, chtěla bych tam s ní aspoň první den chvilku zůstat, takhle nemůžu. Chtěla jsem začít chodit cvičit, opět nemůžu. Navíc na MD jsem byla ráda že si aspoň večer můžu popovídat s někým "normálním" Prostě to na mě padlo.