tohle mi přijde tedy hodně smutné, ale myslím, že na tom máš lví podíl.

Podle mě nikdo nemá PRÁVO linkovat druhým život - to, že sis pořídila 3 děti a nemá je kdo vodit na kroužky, není problém babičky, ale Tvůj, a přijde mi sprosté zazlívat jí, že si dovolí mít vlastní život (cvičení ve stejnou dobu) a že hned neskočí a netancuje, jak Ty pískáš.

A týden na chalupě... promiň, ale jen tak mírnix dírnix někomu na týden hodit na krk děti a zlobit se na něho, že to není ochoten udělat, a pak ho k tomu prakticky dotlačit, je taky sobecké (ano, je fakt, že ona ti to neměla slibovat ani pod nátlakem, když se na to necítila).

Říkám Ti to z pohledu člověka, který vlastní rodiče nemá a manžel taky ne. Babičkou a dědečkem našim dětem jsou moji skvělí pěstouni , kteří k nim mají mnohem lepší vztah než řada "pokrevních" prarodičů podle toho, co tu na Rodině čtu, a já jsem jim za to moc a moc vděčná, protože naše děti poznají tu babičkovskou a dědečkovskou lásku a budou mít z čeho čerpat, až jim bude ouvej. Ale právě proto, že to nejsou moji vlastní rodiče, neberu cokoliv, co pro nás udělají, jako samozřejmost až povinnost, jak to na mě čiší z Tvého psaní (a nejsi sama). Beru to jako obrovský nadstandard a vždycky mě to potěší. A právě z tohoto úhlu bych považovala od sebe za drzost požádat babičku, aby mi pravidelně vodila dítě na kroužek. Pokud nastane nějaká nouzovka (třeba druhé dítě onemocní), tak velmi slušně poprosím a pokud babička bude ochotna dítě na kroužek odvést, budu jí za to VDĚČNÁ, ne že budu brát málem za urážku svého majestátu, když bude mít jiný program a nebude moct.

To samé prázdniny - jsem hodně vděčná, když nám moji pěstouni nabídnou být s nimi týden na chatě, ale to samozřejmě znamená, že já tam budu s nimi a o děti se budu převážně starat já. Neumím si představit, že bych jim je na týden "šoupla" a ještě se zlobila, že to nezvládají.