Dnes se mi zdál strašný sen. Ještě stále mám zvedlý tlak a co chvíli se rozpláču. Děťátko, nebudu ho jmenovat, protože to strašně bolí, snědlo korálek, který našlo. Ten se mu zaseknul někde v dýchacích cestách a děťátko po několika dramatických chvílích, zemřelo v mé náruči. Běhala jsem s ním venku, tiskla ho k sobě a zastavovala auta. Řvala jsem jako zvíře. Vlastní křik mne probudil. I přez to, že děťátko leželo vedle mě v posteli a vyděšeně koukalo, proč křičím a brečím, jsem nemohla přestat. Do ted, se té bolesti nemůžu zbavit. Znáte to, nemůžete se nadechnout.. i když to byl jen sen, tu bolest jsem si odžila. A je mi jasné, že já měla to štěstí, že to byl jen sen.
Chtěla bych něčím ty myšlenky zahnat. Říká se, že když se nám zdá, že někdo umřel, znamená to, že bude dlouho žít. žejo!...