Svinko, tohle je bohužel nejen má noční můra uplynulých téměř 3 let, ale i skutečnost.
Zdálo se mi to celý první rok po jeho odchodu noc co noc, někdy i několikrát během jediné noci, křičela jsem, plakala, prosila je oba - ji, ať mi ho neodvádí, jeho, ať nás neopouští.... budila jsem se ubrečená, vyčerpaná, bolavá, s krutou každodenní realitou před sebou

Dodnes se mi občas tenhle sen zdá, naštěstí už je to málokdy a dovedu se z něj vcelku rychle oklepat.

Aachje, posílám , naštěstí se mi nic hrozného o mých dětech nikdy nezdálo (teda aspoň si nevzpomínám), ale vím, jak sen dokáže člověka rozhodit, vyčerpat, jak sklíčený a bolavý se po něčem takovém může cítit. Nehledám v tom ale nic skrytého, říkám si, že halt občas hlava "zlobí" a pak to takhle vypadá