Jitu, nefackovala jsem je ani jako malé.

Mně to připadá fakt podúroveň mou i toho druhého, když už bych měla praštit, natož fackovat.

Navíc disponuju prý trpělivostí naprosto neuvěřitelnou - to je výhoda, že mám tenhle gen a nějak to dané. Opravdu dlooooouho nesmírně dlouho vydržím vysvětlovat a pak sdělím "víš co? Já už fakt nevím jak líp, ptej se, nebo jdi pryč - ven - do pokoje, projdi se, vychladni - nebo půjdu pryč já a pak to zkusíme znovu"....

na tohle taky potřebuju parťáka,

třeba minule jedno dítko - on to ale umí - tak nějak poznamenalo náladu celé rodiny. Výlet, vše O.K. on se ale rozhodl, že jako suvenýr musí mít něco fakt drahého. To, že to bylo pěkné nebylo podstatné, ani to, že jsme to koupit fakt mohli. Nám ta cena připadala naprosto neúměrná té věci a řekli jsme ne.. Horší prudič, co všechno neguje se v tu chvíli nikde nenašel....

To, že nám otrávil fakt pěkný den by nejspíš pár facek naprosto nevyřešilo, že? Naštěstí je tak velký, že by mu byla hanba válet se po zemi a řvát...


Chuť mít můžu )