Já většinou škaredě koukám, obvykle to pomůže, i když oni ne mě nekoukají o nic líp
Pokud bych se dostala do podobné situace jako ty, patrně bych se zeptala těch kravek, jestli mám zavolat policajty, nebo rovnou psychiatrii.
No dobře, kecám, asi bych začla něco jako "Nepřeháníte to trochu?" a pak by se vidělo. Dost záleží na tom, kde by to bylo, kdo by to byl a jestli bych byla sama nebo se synem.
Každopádně koukám, že jsem také součástí výrazné minority, neb je mi bitých dětí líto.
Zdejší diskutující se evidentně nikdy nesetkaly s jiným způsobem výchovy než domluva (dítě zlobí dál) nabo výprask (dítě šlape jako hodinky). Že by se dalo vychovávat i jinak, se k nim patrně ještě vůbec nedoneslo.
Taky zbožňuju argumenty typu "Pokud dítě nebiješ, máš ho zjevně hodné, jinak bys bít musela". Samý alibismus.
Já sama jsem byla hodné dítě ve všech směrech. Přesto jsem byla bita často, moje primitivní matka to jinak neuměla. Odešla jsem v den 18. narozenin a nidky jsem jí neodpustila.