AACHJE... MAGORKA CO?

Nebo ne magorka, už to neposoudím dnes, nějak je nám nejlíp na vlastním písečku - tj dům, zahrada... podobně jsem v konfliktech cizích lidí reagovala taky. Dřív. Už dlouho jsem podobnou neabsolvovala a třeba bych to dnes vnímala jinak.


Na podobné situace totiž reaguju - u sebe to tak vnímám - hystericky, jakože jsou mi fuč následky, prostě NĚKDO POTŘEBUJE BRÁNIT.

Tak mi vynadala ta napadená paní co se do nich seru. A pak ta jiná napadená paní, co jsem tam vyštvala manžela s tím bijcem zůstala žít, ale manželovi nosila dárečky, co jsme tam bydleli.


Dneska fakt už nevím, je to moc dávno a jsem ráda, že se s podobnými příležitostmi nesetkávám. Od doby co máme děti - myslím, že bych nebyla tak obranná, ale - jak píšu, - taky nikam moc ven nechodíme.

Těžko soudit. Opravdu. Ale lhostejnost obecně mi vadí, u nás je to spíš o kravinách, kdy voláme policajty, když všichni čumí za žaluziema a čumí jak někoho vykrádají a pak jak dva kreténi svědčíme u soudu a ten vykradený? Ani nás nepošle do háje, nepozdraví, měl to asi pojištěný, smůla, že je chytli....

To si pak připadám, jak když mám jelito fakt vytetovaný na čele, proč se do toho motám a proč do toho ještě zatáhnu manžela...