Milé dámy,

"...možnost rozhodování lékaře ale končí tam, kde začínají práva rodičů...." Toto tvrzení,bohužel (nebo bohudík?) není pravdivé. Zároveň souhlasím, že není rozhodně spravedlivé k té (drtivé) většině rodičů, kteří se o své děti starají "dokonale". Nicméně počet dětí, které pod "péčí" rodičů trpí je i tak vysoký, že možnost rozhodnout i proti jejich vůli je pro ochranu dětí výhodné-byť uznávám, není to vůči normálním rodičům spravedlivé.
/TO Grainne:To samé platí pro zmiňovaný OSPOD:spousta týraných dětí není "bezprostředně" ohrožena na životě a přesto je za asisistence PČR z domovů odvážíme. A nedovedu si představit, že by to mělo být jina/

Pokud si lékař nebyl 100% jistý, že dítě lze ponechat doma v péči rodičů, měl právo se takto rozhodnout(I kdyby to byl čirý alibismus; ale to tady nikdo nevíme). A je jedno, jestli se mu jen "něco nezdálo", nebo neměl s poporodní péčí o dítě zkušenosti a nechtěl ponechat rozhodnutí na sobě. (Zároveň souhlasím, že to je, z jistého úhlu pohledu špatně)

Dovedu si představit diskuzi pod článkem o lékaři, který ponechal takto "zdravé" dítě doma a ono by se něco semlelo. To by byla mediální masáž a výkřiky o nezodpovědnosti a aroganci lékaře... A jsme v naprosto schizofrenní situaci: nechám dítě doma, můžu být popotahován. Odvezu i proti vůli rodičů, budu popotahován taky. A revers:ten za dítě rodiče podepsat nemohou. (Teď jsem si vzpomněl na souhlas se sterilizací ostravských romek a následný cirkus s tvrzením o negramotnosti, časové tísni,špatnému prozumnění textu atd. atd.) Jak se má za takových podmínek lékař rozhodovat? Aby vyhověl rodičům, svému svědomí, zároveň podle svých nejlepších vědomostí a neriskoval, že skončí s klepety na rukou...

Problémem je, že nejrůznější etické kodexy a ratifikované úmluvy o nejrůznějších právech nemocných apod. nejsou následovány důslednou implementací a tvorbou prováděcích předpisů v naší legislativě. A tak vznikají situace, kdy se něčeho (zákonně) domáháme a zároveň je nám to dle jiné právní normy odpíráno.
A mohu li mluvit za sebe: lépe být stíhán (souzen) za něco, co jsem udělal, než za něco, co jsem neudělal.

Velmi mne průběh soudního jednání zajímá - a doufám, že se to "požene" co nejvýš. Ne proto, aby byl kdokoliv potrestán, ale aby výsledkem soudu bylo precedentní rozhodnutí, podle kterého by se dalo řídit bez ohledu na to, které straně to bude vyhovovat.
A možná takové rozhodnutí bude důvodem, aby se zákonodárci chytli za nos a přepracovali zákony a vyhlášky, které jsou i desítky let staré a neodpovídají potřebám současné společnosti.
A já budu vědět,že když někoho nechám doma, protože není (v tuto danou chvíli) ohrožen na životě, případné komplikace jdou na jeho triko a já nebudu muset trávit svůj volný čas podáváním vysvětlení na policii, nebo u soudu.

David