Ahoj Adámku, Kačko a Skoky.
Vzhledem k počtu našich dětí mi tento server není neznámý, ale již jsem zde dlouho nebyl a jsem velice mile překvapen. Hlavně Vašimi příspěvky, protože náš nejmladší se narodil 26.5. 2000, jsem vlastně in:-). Když už jsme narazil na Váš příběh , musel jsem si ho přečíst v jednom kuse. Chvílemi jsem se smál, chvílemi jsem byl vážně dojatý. Přitom všem si totiž vybavuji mé vzpomínky a zážitky , tak podobné Vašim. Je to perfektní co píšete, obsahově obzvlášt. Oceňuji rovněž otevřenost, s kterou jste k tomu přistoupili ( to se v dnešní době jen tak nevidí). Věřím, že budu mít možnost dál Váš příběh sledovat. Už se těším na další příspěvky. K našemu nejmenšímu zatím jen tolik:
Jiřík, se začíná stavět na čtyři a pomalu natahuje svoje zvídavé ruce po všem co je okolo a kam se zatím nesměle a nejistě doleze. Už i my jsme zjistili , že kytky na zemi nejsou to pravé (Honzík s v jeho měsích plazil jak partyzán a kytky ho vůbec nazajímali). Zatím se vše , ale naštěstí obešlo bez jakékoliv újmy na zdraví. Jeho o něco straší bráška na něj stále doráží, stále mu chce něco ukazovat, povídá si s ním a jen někam zmizí, Jiřík "frr" a už " letí" za ním :-). Někdy je uhlídat pohromadě, aby si nic neudělali je fakt pěkná rachota. Hlavně pro moji Jani.

Zatím se mějte fajn, v období chřipkové epidemie hlavně to zdraví..
Dan