Pro mě je to pochopitelné. Představuji si sebe: v šoku doma porodím za 20 minut, manžel mi pomáhá, na volání čas nezbývá. Pak se uklidníme a užíváme si v dalším šoku přítomnost miminka. Po hodině najednou zjistíme, že nevíme, co s tou spoustou krve a co je venku správně a co má být uvnitř. Tak zavoláme sanitku (že bych hodinu po porodu sedla do auta a mimino připnula do autosedačky si představit neumím). Lékař nás uklidní, že je vše v pořádku. Jsme šťastní, že jsme to zvládli a chceme odpočívat. Místo toho ale máme jet do porodnice ... u mně by to navíc bylo umocněno, že jsem při prvním porodu zažila velmi špatný přístup personálu, takže by se mi nelíbilo, že bych to poté, co je vlastně hotovo, musela zažívat vlastně znovu a zbytečně.
V kontextu této představy ty lidi naprosto chápu.
Ale je to jen představa, nevím, jak to bylo, samozřejmě.