ale jodokonce na té svatbě bylo tříměsíční mimino nějakých příbuzných, to se vzbudilo, pokadilo, jeho maminka, že ho jde přebalit, no to dostal něěkdo skvělý nápad, ať ho přebalí ženich, ať ukáže, ten se cukal, jak rozbalil tu plenu, málem omdlel, malá řvala, jako když jí na nože berou, všichni se smáli a točili kamerou, my s manželem odcházeli ven na vzduch. Asi za měsíc, když se slavili nějaké narozeniny ten ženich z té svatby povídal, že se měl co držet, aby nevybouchl, že nechtěl kazit svatbu a dělat dusno, ale že jim to nikdy nezapomene, že se cítil tak ponížený, samozřejmě mu to přebalování nešlo. Na tohle prostě musí být organizátor, někdo blízký, kdo celou svatbu bedlivě sleduje situaci a zvládá včas zakročit a novomanžele uchránit.