Jak to tak čtu, tak se v tom taky poznávám. Někdy je toho moc najednou - hlavně, když jsou děti nemocné. Před rokem jsem byla několik měsíců s nervama v kýblu kvůli dcerce, pořád ji bolela hlava a bylo jí špatně, nic se nezjistilo, nakonec ji to zázračně přešlo po ATB na něco úplně jiného. Teď zas starší kluk, jakési podivné horečky, ani jsme nebyli na dovolené kvůli tomu, taťka je taky ve špitále. To se pak člověk probudí a všechno se mu v hlavě mele. A to ani nemusím do práce, až ve čtvrtek.