Hroudí jinak - a to jsem si neuměla vysvětlit. V době nejhorších starostí, opravdu od o děti, zdravotních, rozvodových... pak i finančních.

Netvrdím, že jsem byla happy až na půdu, ale fakt dost v pohodě, nebrala jsem to jako nějaký průšvih, asi budu založením mít nedostatek informací tj. OPTIMISTA....

Mne spíš šokovala ta moje vlastní proměna ve chvíli, kdy tohle začalo postupně opadávat. Nedonošenci se "čábřit", zdravotní potíže řešit, finanční situace lepšit.

A nemyslím, že budu ten typ, co potřebuje žít na adrenalinu 24 hodin denně... ovšem ten potenciální klid - pocit "že už je trochu líp" tohle všechno vlastně spustil.

Prý posttrauma - no - to je mi taky nejasné, psychologům se vyhýbá jak moru, - nic ve zlém, mám opravdu "štěstí" na záhadné osobnosti v tomto směru.