Dcera dostala mobil k šestým narozeninám od manžela. Moc se mi to nelíbilo, ale budiž. Je to úplně obyč telefon, bez her, MMS, kulový vyzváněcí tóny. Často lítá po venku s děckama, a já toho začala využívat, že si jej s sebou brala, a vždycky mě prozvonila, já jí brnkla zpět, ona nahlásila, kam a s kým jde (jen kolem baráku, ale máme okna na jednu stranu),a já nemusela pořád viset z okna.

S postupem času jsem zjistila jeho výhody. Babičky jí volají na její, když někde je, tak kdykoliv chce, mě prozvoní, já zavolám zpět.
Má tam zablokované hovory, může volat jen na uložená čísla.
Teď v létě pro ni nebylo hlídání, a do práce se mnou nechtěla, chtěla zkusit být sama doma. Celkem často mi hlásila, co dělá, že jde k té či oné kamarádce, jestli může za barák.....
Zítra (dnes) nastupuje do nemocnice a já jsem ráda, že mobil má a umí s ním zacházet, nebude tak zcela odříznutá od rodiny.

Je ve věku, nebo možná je taková, že ji nezajímají možnosti telefonu, má jej opravdu jen na kontaktování rodiny.