Já takhle nastupvala před třemi roky a první rok jsem byla vysloveně nadšená i když jsem měla zápřah včetně dvou odpoledních vyučování a dojíždění 30 km pro děti do školky a do školy. Byla jsem nabitá tou změnou po mateřské, nadšená do práce...Přípravy mi tedy zabraly třeba čtyři hodiny denně, hodně jsem se snažila dělat věci na interaktivní tabuli a všechny materiály jsem si dělala sama, plus pracovní listy na běžnou výuku, protože neumím pracovat s klasickým pracovními sešity...Všecny přípravy po nocích, spát jsem chodila třeba ve dvě, vstávala jsem v šest....ale nějak se to zvládalo....

Druhý rok, i když odpadlo dojíždění, neměla jsem odpoledky a i ty přípravy už jsem mohla částečně kopírovat z prvního roku (jen částečně, druhý rok mi přibyly ročníky, měnila jsem počet hodin v jednom ročníku, takže jsem musela jinak rozkládat učivo), tak se najednou dostavila děsná únava, zmizelo nadšení, začala jsem vidět i ty věci kolem, rozdíly v přístupu žeditelky k různým lidem, pronikla jsem více do vnitřních záležitostí v pracovním kolektivu, přestala jsem stíhat svoje děti, přestala jsem zvládat ty ve škole (problémy s kázní), nastoupila deprese....Tak jsem po tom druhém roce skončila a jsem teď zase doma.

Přeci jen raději počkám, až budou moje děti samostatnější v tom odpoledním programu, protože na tři směny to nezvládám. A to jsem neměla plný úvazek, ale stejně v té škole byl člověk od rána do odpoledne každý den, pak odpoledne vlastní děti, v noci přípravy...vzdala jse to....a těším se, že se třeba jednou vrátím....i když teď nikam nespěchám.