Ahoj,
tak jsem dneska potom co jsem si doktorce postěžovala, že mám strach, že se trpké zkušenosti o to mít miminko budou opakovat dozvěděla, že je divné, že po narození syna s Downovým syndromem jsme na genetice nebyli testovaní i já a manžel, a odebírali krev jen dítěti. Takže teď budeme čekat 2 měsíce na výsledky genetiky po potratu, měsíc máme do prvního možného termínu na genetice, kde odeberou krev mě a manželovi no a pak další dva měsíce než se něco dozvíme z našich vzorků. Suma sumárum čtvrt roku čekání na ortel, vyřešeno to mohlo být již před rokem a půl. No a to raději nemluvím o tom, že mi po potratu bylo řečeno, že se potraty řeší až po třetím neúspěchu. Představa, že jsem porodila postižené dítě a ještě bych měla 3x potratit, aby se normálně začalo něco řešit mě dost vyděsila. Mám takovej pocit, že pokud člověk nenastoupí do dveří ordinace, neřekne mám takovou a makovou diagnozu, chci takové léky a taková vyšetření, takže doktoři moc neřeší to co vás trápí. A to si myslím, že teď už mám snad paní doktorku gynekoložku šikovnou. Bejvalá doktorka v těhotenství vůbec nic neřešila a po narození syna mi řekla, že má umřít nebo ho mám šoupnout do ústavu. Každopádně čekat, že vám někdo provede nějaké testy dřív než něco hoří nemá smysl. Ostré lokty a průbojnost to chce.