Tak nějaký smysl to má, já jsem se tak třeba jako dítě učila anatomii, s Péťou, co (ne)spal na vedlejší postýlce, jsme si ukazovali přirození (to šlo dělat i za přítomnosti učitelky v místnosti)
Ale usnout, to se mi nikdy nepodařilo a když nebyl po ruce Péťa nebo jiný nespavec na tajný pokec, byla to nekonečná nuda a čučení do stropu.
Jo a když odešla soudružka učitelka, tak se vždycky zvedla tak třetina dětí, co taky čučela do stropu, a kecalo se.