Tak to tady pročítám, a koukám, jak je to všude stejné.
Stejný koloběh, nikdy nekončící, a ve chvíli, kdy se zdá, že už jsme zvítězili, tak udeří znovu...
Jak to tak čtu, ztratila jsem úplně naději, že by te tp "tentokrát opravdu podařilo.
Pořádm jako ten závislák, si říkám, že teď naposledy...ale skutek utek. Točím se také v kolotoči hladovění a přejídání.
Mnohem šťastnější jsem při hladovění, to se ví, ale to už nejde vydržet. Dřív to šlo. dnes už nikoliv. Tělo už se nenechá.
Nejhorší je, že stres byl pro mě dřív signálem stáhnutí a nejezení, nyní právě naopak, přejím se a zvracím nebo se cítím mizerně , když zvracet nejde.
U mě je to komplikované ještě jinými psychickými problémy (vše to ale spolu souvisí), a hlavně nedostatkem financí. Takže čím víc chci ušetřit, hladovět, neujídat rodině, tím větší žravka mě pak chytá.
Ach bože, tohle nikdy neskončí.