Milá Mumie, velmi dobře znám Tvé pocity. Náš příběh je podobný, akorát já jsem tři měsíce co 3h odstříkávala, zkoušela přikládat a pak to po třetím zánětu prsu vzdala. Jo a laktační poradkyně jsem měla 4 , každá přišla s velkým nadšením "Každou rozkojím", odcházely s pokrčením ramen, že tohle dítě je prostě oříšek.

Nejhorší a pro mě nejvíc frustrující a překvapivé bylo, že JÁ jsem s tím byla celkem srovnaná, ale opravdu 90% lidí, se kterými jsem se v tom tříměsíčním martýriu setkala, řešil moje kojení/nekojení! Kamarádky na MD ještě pochopím, pediatra samozřejmě taky, ale sousedku rodičů, tchýni a její kámošky, dokonce pána v hypermarketu ne.

Ono to tříměsíční odstříkávání nebylo nic jednoduchého, ale rozhodně jsem nebyla ochotná všem na potkání stokrát dokola vysvětlovat, že nejsem líná kojit. Pamatuju si, že jsem byla i tak nabroušená, že jsem kolegyni v práci na obvyklou otázku odpověděla: "Protože mě kojení SE.E!"

No nic, není jiná rada, než kašlat na to a to zvysoka! Samozřejmě, že máš své dítě ráda a kojení s tím nemá nic společného, i když Ti spooousta rádobyodborníků řekne, že to není pravda. Hele, já jsem díky nekojení byla poměrně brzy fit a když měla malá 6m, otěhotněla jsem plánovaně znova. Připravená na problémy, lahvičky, zásoba Nutáče, znáš to. No, takže syna jsem téměř bez problémů plně kojila poměrně dlouho.

Teď mají děti 3 a 2r, ráda je mám obě stejně, přísahám a hádej, které z nich je alergik/atopik? Nutrilonu, kojení a toleranci ZDAR!