Hele naschvál. Jasně, že naschvál. Oni to MUSÍ dělat. Jeden kluk to přirovnal k tomu jako když tě svědí palec na noze. A ty zrovna nemáš jak se podrbat, ale svědí to čím dál víc a musíš na to pořád myslet. A pak se konečně podrbeš a přijde úleva.. ale za chvíli zase... a stejné to je s tiky. Pálí je oči, tahá krk, něco je prostě nutí ať už nepříjemný fyzický stav nebo myšlenka.
On Turet není jen o ticích je to kombinovaná porucha se spoustou dalších přidružených poruch. Syn je např. provokatér, testovač vztahů. Nejvíc zlobí nás doma, jakoby si testoval zda ho máme pořád rádi přes to všechno co dělá. Chová se jako cvok a ví to, ví co si o něm okolí myslí, ví, že překáží, ruší, že vadí... víš co to dělá s jeho city, povahou apod.? U některých se vivine dlouhodobá deprese nebo bi polární porucha. Je to složité.
K lékům... já jsem teda proti. Nám je nacpali hned v jeho 7-mi letech. Nikdo nevěděl co mu je, ale léky mu dali. Já o tom nic nevěděla. Myslela jsem, že mu to zastaví a nerozejde se to. Je to naopak. Dokud je schopen normálně fungovat a cítí se relativně v pohodě, má kamarády, tak bych léky nedala. Obecně se doporučuje silně omezit cukr, éčka, dodávat EPU (raději prostřednictvím lněného oleje 3x denně lžičku. A hlavně zajistit to okolí, aby vědělo. Je to náročné. Hrozně... ale bojovat se musí.