Eriko, to je na dlouho, každopadně, měl i jí můj otec, takže geneticky jí mám dannou. Nevěděla jsem že touto nemocí trpím, děsně jsem začala řádit, pořád jsem stěhovala nábytek, někam volala, byla jsem uplně mimo, nikdo s tím nic nedělal. Pak jsem spáchala 4sebevraždy během 14ti dnů. Když mě ovezli do HavloBrodu do léčebny, tak mi tam řekli že mám manii jak prase, vůbec jsem nevnímala okolý, ale zaroven jsem měla i pěkný depky, no a začala léčba, přibrala jsem 40kg, já myslela že se zblázním znova, přijela jsem domů z lečebny s tím, že určitě nejsem nemocná, že to byla jen epizoda a přestala jsem jíst léky, no zhubla jsem 15kg, ale zkončila jsem na psychiatrické klinice, také mino.. a tak to jelo dále, až nyní si skutečně uvědomuji, že jsem skutečně nemocná, viz. poslední hospitalizace. Kg mám nahoře a já se nesnáším, žeru léky a jsem už z toho vydeptaná. No musím se s tím aučit žít. Strašné bylo, když tu manžel měl holku z prvního manželství 12 let a já z ničeho nic začala vyvádět, holčina plakala a já se stydím. Potíž je v tom, že nemohu, brát tolik léku co v léčebně, protože bych nevstala z postele, takže se udržuji na malém množství léku, což moc nejde dohromady. Děti mám malé 4 a 7 let. Co bude dál netuším? jinak to stěhování nabytku mi zůstalo.-(((