Dobré ráno,

nevím kde začít. Vždycky jsem si uměla poradit a byla jsem silná, žádné psychické problémy. Po narození dcery se to ale změnilo. Dcera má problémy s kyčlemi, je to problém řešitelný, ale dlouhodobý tak si říkám jestli to nevzalo původ zde. Psychika dostávala dost zabrat. Dneska tu sedím a nemůžu pořádně ani psát, jak jsem vyklepaná. O dceru se strašně bojím, ale bojím se i o sebe a manžela a nedokážu si pomoct. Když je dcera v pohodě, hledám problém jinde. Sleduji se, zda nemám tu, nebo onu nemoc. Za poslední měsíc, kdy jsem toho moc nenaspala, ani nesnědla jsem se dostala do takového stresu, že začínám už mít opravdu i fyzické problémy. Nadělaly se mi afty a začaly mě pálit rty. Když jsem hledala na netu nějakou mast na rty, narazila jsem na diskuzi o pálení rtů a jazyka, a to jsem neměla číst. Z diskuze vyplynulo, že je to problém neřešitelný. Přesně takto si vždycky najdu diagnozu. Takže teď jsem se dostala do stavu, kdy ze svého původního stresu, mám navíc strach, že si dalšími psychickými problémy zadělám ještě na další zdravotní problémy. Neustále brečím. Manžel je ze mě vedle a vidím, že neví co má dělat a že se o mě bojí a o dceru taky. Já se zase bojím, že o něj přijdu. Nevím co dělat, navštívit psychiatra - bojím se, že dostanu nějaké oblbováky a budu ještě více jak živoucí mrtvola. Na druhou stranu se bojím, že u tak již zatížené psychiky (protože si opravdu neodpočinu) dojde k nějakému zkratu. Jsem prostě v hajzlu a potřebovala jsem to někde říct. Holky nevíte jak z toho ven? Já už cestu nevidím. Omlouvám se za depresivní téma a děkuju všem co dočetly až sem.