No, tak jsem zase prošla očistcem s tím naším prckem. Každý den jsem se nechala vozit k doktorce, aby ho poslechla, protože měl semtam přes 38 horečky, včera se mi začal v noci dusit, nikdy jsem to s dětma nezažila, tak jsem panikařila, už jsem chtěla volat záchranku... No, nevíš, viď? Co uděláš, když ti začne modrat?Pak jsem s ním spala celou noc u otevřeného okna a ráno už doktorka tedy předepsala antibiotika, asi jsem to popsala dost dramaticky, tak připojila i prednisonové čípky. No, a doma byl malej úplně o.k. bez teplot, tak zase nic. Dneska jsem jí volala a myslím, že na mě byla trochu naštvaná, protože jsem vlastně nic z toho, co mi napsala, nepoužila.Se mnou si ti doktoři zkusí :0))))Teď už jen aby přestal sípat a budu úplně v klidu. Já jsem celkem pohodář, ale když je něco s dětma, úplně magořím, manže říká, že je to proto, že toho tolik vím o nemocech, pak mám bobky spíš z toho, co by mohlo být, než z toho, co je. Možná, ale kvůli komu toho tolik vím,že? 5 let už ve volném čase nedělám nic jiného, než shromažďuju informace o alternativní medicíně, objednávám tinktury, mastičky, čtu, učím se reflexní masáže... jen, abych mu pomohla, a on mi snad ještě bude nadávat :0))). No, dneska už je to s ním mnohem lepší, když jsme se před těmi pěti lety brali, vypadal jak zombie, lékaři nad ním lámali hůl, propadal beznaději pořád víc a víc, do druhého prcka už se mu vůbec nechtělo, protože ta jeho nemoc je o šííííííííííííííílené únavě, takže toho měl vždycky po hodině jakékoli činnost dost, já ho ale tehdy zlomila a dneska je vlastně zdráv,vypadá až moc dobře, už skoro nebere kortikoidy, takže se vše v dobré obrací.Jak je rád, že máme toho mrňouska, palouska! No, to jsem se rozkecala. Jak se máte vy? Přeji hezký den.Tady v Chebu jen prší a svítí slunce, prší a svítí slunce...Typická půlka ledna ve skleníkovém efektu :0))))