to jsou ale když v tom žiju pořád člověka to taky přestane bavit. Naši jsou už tak dost naštvaní kvůli tomu, že mě vyhodili z výšky a když se přidají ještě sourozenecké neshody je to přespříliš. Já jsem myslela, že s bráchovou přítelkyní budem kamarádky, protože já v reálnem životě mimo školu žádné nemám ač se snažím najít. Takže ač vím že to není normální, když mi nabídne že někam můžu jet s nima tak toho využiju. Jinak se totiž nikam nedostanu, samotné se mi toulat po městě nebaví. Kdybi ale brácha trval otevřeně na tom, že mě tam nechtějí tak samozřejmě nepůjdu.