Občas mi připadá jako chronická lhářka-jako by to opravdu měla jako nějakou nemoc.Nejhorší je,že ona už pak ani sama snad neví,co je pravda a co lež a v podstatě to učí i svoje děti ( ikdyž malýho zatím ne,jsou mu 2měsíce),zatím ji to prochází,ale už asi moc dlouho nebude-přesně jak to popsala Pawlla.
Rodiče už snahu taky vzdali,protože z nich jen sosala peníze,ale ani ne,aby zaplácla právě ty dluhy,ale protočila je ku svému potěšení-snaží se navenek vypadat,jak se má dobře,jak se děti mají dobře,že jim koupí tohle a tamhleto,ale pod pokličkou je to prostě jiné.Já si to taky postupně skládám jako mozaiku,ale prokoukla jsem to asi dřív než rodiče,kteří žijí pořád pod růžovými brýlemi,že ten průšvih není tak velkej a že procitne a vzpamatuje se