haha, klasika, někomu už se dělá dokonce „blujno“ :o))

Přitom kdo ví, jak to bylo všechno doopravdy.

Pravda je jedna věc: když se dva lidé rozhodnou mít spolu děti, měli by si předem navzájem ujasnit své priority a dohodnout se, jak to bude s péčí o děti. Pokud žena chodila denně z práce po 17:00, patrně patřičně utahaná, tak jaká ještě mohla být manželka a matka? To není nic proti ní. To jsou ty priority. Člověk by si měl předem ujasnit, zda chce rodinu nebo kariéru. Obvykle se to nedá moc skloubit dohromady. Je pravda, že ženy jsou na tom u nás stále hůř, protože se tak nějak automaticky předpokládá, že ten, kdo se vzdá kariéry, budou ony. Ovšem to, pokud zakladatel píše pravdu, nebyl tento případ.
Pokud žena nesouhlasila s tím, aby manžel opustil svou dobře placenou práci, a sama nechtěla opustit tu svou, není divu, že docházelo ke konfliktům.

Její současná situace asi není záviděníhodná, ale jak to vypadá, je to spíš výsledek chyby v komunikaci a neschopnosti najít kompromis na obou stranách, těžko to házet všechno na manžela, který tímto otevřeným a sebekritickým příspěvkem dokázal, že má poměrně značnou schopnost sebereflexe. Jenže to tady, kamaráde, nesmíš. Pamatuj si, že s ženami je to jako se psy: jak dáš najevo slabost, tak Tě kousnou :O))))