Odpuštění možné je.
Nějak jsem nepochopila řeči o zničeném životu, neboť si nedovedu představit, jak by mi ztráta zaměstnání mohla ničit život. Teda pokud bych nebyla v existenční nouzi, což tvá žena není.
K přirovnání zničený život mi třeba vyvstává myšlenka na zemřelé dítě/děti, manžela, atd.. Což se u vás neděje, jste snad docela zdrávi.
Prostě nejsem typ jako je tvoje žena, mě naopak hodně trápí, když nemůžu čas trávit se svými dětmi a užila jsem si toho dost jako samoživitelka ( odpolední směny a víkendy) a trápilo mě to moc. Ale souhlasím s tím, že práce by měla člověka naplňovat. Tvoji ženu péče o děti zas až tolik asi nenaplňuje, jsou takové ženy a nedá se říci, že by byly špatné, jen mají jakýsi jiný životní směr.